Východisko: využít rostlou strukturu

Urbanismus řešeného území je určen vztahem mezi umělou ortogonalitou rovné pláně a přirozenou nepravidelností Kozí stezky na hraně rokle. Orientace stavby ke Kozí stezce sugeruje možnost rozvinutí rostlé struktury a měřítka hlouběji do území. Nepravidelnost vnese do území přírodní charakter Kozí stezky, která se rozvětví, otevře a začne komunikovat s předprostorem nemocnice. Vzniknou vlídná a domácká zákoutí. Vykořeněná budova Zubatky se propojí  s novou strukturou území

Východisko: oprášit hodnotná specifika regionální architektury

Tvarová zajímavost budov kombinovaná s jednoduchým a snadno čitelným výrazem navazuje na stavební historii táborského regionu, ovlivněnou prolínáním výrazné architektury jižněji položených Blat a jednoduché architektury Voticka. Taktéž jednoduchá forma zděné architektury se světlou omítkou navazuje na původně rozšířený strohý výraz budov bez zdobných prvků.

Východisko: dialog budov, dialog generací (A – B)

Vzhledem k rozdílným sociálním potřebám jednotlivých funkčních celků byla stavba rozdělena na dva samostatné objekty. Část A (domov pro seniory se zvláštním režimem) je chráněný prostor, nabízející jednoduchou orientaci kolem soukromé vnitřní zahrady. Část B (dům s pečovatelskou službou) má charakter vlastního domova, orientovaného do soukromých předzahrádek a ven: na kontakt s Kozí stezkou a výhledy na centrum města. Mezi objekty vzniká komorní severní náměstí, které umožňuje kontakt mezi generacemi, obyvateli a veřejností – sem jsou orientovány vstupy do objektů, víceúčelový sál, kanceláře poskytovatelů sociálních služeb s nízkoprahovým charakterem a navržené dětské hřiště. Severní náměstí se nachází na nejkratší pěší spojnici mezi kruhovým objezdem a vyústěním Kozí stezky od centra města.

Část B je otevřenější a nabízí více podnětů ke kontaktu s okolím. Byty ve vyšších podlažích jsou orientovány jihovýchodně k zeleni a výhledům. Byty v přízemí jsou orientovány do oplocených předzahrádek, nabízejících kontakt s Kozí stezkou i bezpečné soukromí. Tyto byty mají přímý vstup a zápraží ze severního náměstí pro zlepšení sociálního kontaktu a ztotožnění obyvatel s prostorem. Pečovatelská služba je předpokládána pouze denní, s možností občasného využití zaměstnaneckých kapacit objektu A pro případ nadstandardní služby.

Východisko: racionalita uspořádání, komorní, čitelné a bezpečné prostředí

Část A byla rozdělena do třech přehledných skupin, každá v jednom podlaží objektu. Prostory jsou koncipovány dle soudobých trendů v navrhování domovů pro klienty s Alzheimerovou chorobou. Potřeba intimity v průběhu onemocnění klesá, je proto žádoucí nabídnout dostatečné množství kvalitních společných prostorů, ale i místa k posezení, ze kterých je možné sledovat dění z povzdálí.

Pokoje jsou racionálně řazené, jejich plocha je komprimována na přívětivé minimum, nábytek je vestavný. Přesto nabízí pokoj více variant uspořádání. Ve vnitřní zahradě se nedá zabloudit. Sesterny poskytují přehled nad celou skupinou.

Prádelna a společné zázemí objektu jsou v suterénu. Stávající suterén lze využít, ale jeho začlenění do nové stavby se nezdá být ekonomicky přínosné.

Odlehčovací služby B2 byly přiřazeny k objektu A vzhledem k požadavku celodenní asistence pečovatelů. Pro objekt A se tak zlepšuje flexibilita při zaplnění. Prostory poskytovatelů sociálních služeb C byly přiřazeny k objektu A pro oživení vazby objektu na severní náměstí. Víceúčelový sál lze využívati pro klubovou činnost.

Východisko: snadná orientace a uživatelská přívětivost

Krátké a proměnlivé chodby jsou navrženy jako společně obývaný prostor a nabízejí vhodně situovaná zapamatovatelná místa. Prvky, které by mohly obyvatele stresovat (dveře na únikové schodiště apod.) jsou umístěny mimo zorné pole obyvatel. Společné prostory jsou řazeny za sebou, umožňují volný pohyb obyvatel. V místech, kde klienti činí rozhodnutí – změna směru, vstupy apod. – jsou koncentrovány společné aktivityči místa ošetřovatelek nebo se zde nachází objekty reminiscenční terapie.

Podpora cirkadiálního cyklu obyvatel by mohla být simulována barvou umělého osvětlení, zásadní je ale kontakt s venkovním prostorem. Důležitá je možnost vystoupení do venkovního prostoru – zahrady nebo lodžie a to jak z přízemí, tak z horních pater. Práce a pobyt na zahradě se tak může stát součástí terapie.